Drifting, to je velká show

Historie tohoto poměrně mladého a rychle se rozvíjejícího odvětví motosportu začala zhruba před třemi desítkami let. Jako jezdecká technika se moderní drifting představil v závodech All Japan Touring Car Championship. Motocyklová legenda Kunimitsu Takahashi stvořil drift jako řidičskou techniku někdy v 70. letech minulého století po svém přestupu do světa automobilových závodů. Slávu si vydobyl tím, že protínal apex ve vysoké rychlosti (to je místo v zatáčce, kde je auto nejblíže jejímu vnitřku), pak driftem projel zatáčku a zachoval si tak značnou rychlost při výjezdu. Tímto způsobem vyhrál několik šampionátů a také si získal zástupy fanoušků, kteří si užívali podívanou na hořící pneumatiky. Jakmile začali driftem jezdit profesionální závodníci v Japonsku, tak stejně museli jezdit i závodníci pouliční.

Takahashiho driftová technika nejvíce zaujala pouličního závodníka jménem Keiichi Tsuchiya. Tsuchiya začal tuto techniku trénovat na horských silničkách v Japonsku a rychle si tak získal obdiv motoristické veřejnosti. V roce 1977 souhlasilo několik automobilových časopisů a tuningových firem s produkcí videa s driftovacími technikami Keiichiho Tsuchiyi. Video známé jako „Plusby“ se stalo hitem a inspirovalo mnoho dnešních závodníků. V roce 1988 pak spolu s Daijiro Inadanou, zakladatelem a šéfredaktorem „Option magazine“, zorganizovali první závod speciálně pro drifting.

A co čeká diváky při závodech v driftu? Hluk vytočeného motoru se ozývá ještě dříve, než se objeví vlastní závodní vůz. Automobil nabírá rychlost a vjíždí do první zatáčky. Všichni na tribunách s napětím sledují každý metr trasy stroje, který mění točivý moment a výkon v oblaka kouře ze spálených gum. Zadní nárazník se na pár milisekund opře o svodidla a plná tribuna propuká v nadšení. „Wallkiss“, ozve se z reproduktorů, do kterých moderátor hecuje jezdce i fanoušky. Ti už dávno nesedí na svých místech, stojí se zdviženýma rukama a z plných plic fandí. Jezdec přitlačí plynový pedál k podlaze a v rychlosti nad 130 km/h se blíží smykem do další zatáčky. Za jeho vozem se jako dva hadi svíjejí černé čáry. První jízda kvalifikace je za ním a všem přítomným se zdá, že předvedený výkon už nelze překonat. Hned v následujícím kole však další jezdec ukazuje, že to je teprve začátek velkého divadla.

Soutěž v driftu má dvě kola. První z nich je kvalifikace. Rozhodčí vytyčí trať a takzvané clipping zóny, kterými musí jezdci „prodriftovat“. Základními hodnocenými parametry jsou rychlost driftu, úhel driftu, průjezd kolem apexů (bodů těsného průjezdu clipping zóny) a celkový dojem z ovládání vozidla v driftu. Jezdec se nesmí v žádném případě přetočit, vyjet více než dvěma koly mimo trať a pohybovat se po trati bez driftování. Kvalifikační výsledky rozdělí jezdce do vyřazovacích jízd systémem play-off.

Druhou polovinou závodu, která se ale v některých nižších skupinách z bezpečnostních důvodů nejezdí, jsou tandemové jízdy. V tomto případě se jedná o drift dvojice, kdy druhý na trati atakuje prvního s cílem jet za ním v co nejmenší vzdálenosti a donutit ho tak k chybě. Vše se musí dít při pohybu vozidel v driftu. Vždy se jedou dvě kola, kdy si jezdci své pozice prohodí. Pokud dojde u druhého vozidla ke ztrátě driftu, kdy auto jede rovně, popřípadě předjede prvního, není předjetí hodnoceno jako vítězství v jízdě, ale právě naopak. Posuzuje se vytvářený tlak druhého na prvního jezdce a současně drift styl, rychlost driftu, úhly driftu obou jezdců a schopnost adaptace na soupeřovu jízdu. Prostě adrenalin a obrovská show, to je ten správný drifting!

Autor: Jiří Svoboda